{"data":[{"map_id":"0","order":"0","latitude":48.8515442,"longitude":2.3472256,"description":"Dne 17. listopadu 1939 uznala francouzská vláda Československý národní výbor a k témuž dni vznikla čs. zahraniční armáda. Česká katolická kolonie v Paříži konala pravidelné bohoslužby pro krajany. Při významnějších příležitostech na ně vždy zvala důležité francouzské veřejné představitele i církevní hodnostáře v snaze zajistit podporu zahraničnímu odboji v nejširších kruzích.\r\nPařížský arcibiskup kardinál Jean Verdier předsedá 2. prosince 1939 smuteční bohoslužbě sloužené v Paříži za studenty popravené 17. listopadu 1939 v Praze.","filepath":"data","filename":"01_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"1","latitude":43.3388375,"longitude":3.2146978,"description":"Zahraniční armáda budovaná od podzimu 1939 ve Francii byla vedoucími představiteli odboje prezentována jako pokračovatelka armády prvorepublikové, řídila se stejnými předpisy a při mobilizaci v listopadu 1939 se Národní výbor odvolával na čs. branný zákon. Protože duchovní služba byla v meziválečných letech součástí čs. armády, zdálo se logické, že bude existovat i v armádě zahraniční.\r\nPlk. duch. Mons. ThDr. Rudolf Zháněl od roku 1927 vedl čs. katolickou vojenskou misi ve Francii. Bezprostředně po vypuknutí 2. světové války se dal zcela k dispozici československému zahraničnímu odboji, ve věku 73 let se nechal aktivovat, a stal se tak vůbec nejstarším příslušníkem čs. zahraniční armády. Pracoval u Vojenské správy Československého národního výboru, kde načrtl jednací řád pro vojenskou duchovní službu a vojenské matriky a ujal se organizování duchovní služby v tvořících se jednotkách zahraniční armády.","filepath":"data","filename":"02_w.jpg","credits":"Národní archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"2","latitude":44.8222656,"longitude":20.4557122,"description":"Začátek války zastihl v cizině duchovní, kteří pracovali nebo studovali v zahraničí. Řada z nich se dala k dispozici československému zahraničnímu odboji. Jiní ilegálně opustili protektorát, aby mohli vstoupit do zahraniční armády. Na jaře 1940 ukrýval Bohumil Boček v jezuitském klášteře v Praze pozdějšího velitele 2. československé paradesantní brigády v SSSR pplk. Vladimíra Přikryla (vlevo), se kterým společně přešel hranice.","filepath":"data","filename":"03_w.jpg","credits":"Národní archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"3","latitude":43.3232917,"longitude":3.5155914,"description":"Duchovní zajišťovali pastoraci a svátostný život katolíků z řad mužstva. Pravidelně sloužili mše u posádek rozstroušených při pobřeží Středozemního moře. Denně navštěvovali ošetřovnu, dvakrát týdně vězení, dvakrát týdně dojížděli do vojenských nemocnic a každý večer navštěvovali ubikace mužstva. Od vzniku československé armády ve Franci v září 1939 do jejího krátkého frontového nasazení v červnu 1940 zemřelo 21 vojáků. Většinou se jednalo o následky nemocí, nehod souvisejících s výcvikem nebo sebevraždy.\r\nPohreb čs. vojáka ve Francii.","filepath":"data","filename":"04_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"4","latitude":43.3032447,"longitude":3.4500169,"description":"Výjimečnou osobnost mezi vojenskými duchovními představoval jezuita Hugo Vaníček. Iniciativně se zapojil do osvětové činnosti. Největším počinem bylo zřízení Domova čs. vojáka ve městě se sálem, ateliérem, čítárnou a hudební zkušebnou, kde organizoval divadelní, estrádní a filmová představení a přednášky. Pro nedostatek jiných vyhovujících prostor v nevlídném prostředí tábora byl tento Domov mezi vojáky velmi oblíben a činil jejich pobyt snesitelnějším.","filepath":"data","filename":"05_w.jpg","credits":"Národní archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"5","latitude":43.2741931,"longitude":3.5054633,"description":"Kromě kněží ustanovených k výkonu vojenské duchovní služby nalezneme v zahraniční armádě několik desítek řeholních bratří a studentů teologie, kteří sloužili jako řadoví vojáci. Bývalý příslušník československé zahraniční armády na Západě Eduard Urbánek vzpomíná: \"Velký počet našich bohoslovců a řeholníků v zahraniční armádě byl důkazem, že tito byli věrnými syny své vlasti a v její těžké chvíli se dobrovolně přihlásili k boji za její osvobození. Byli velmi platnými všude, kam byli posláni. Byli nejen dobrými ošetřovateli raněných, ale i dobrými řidiči, telegrafisty, kulometčíky a minometčíky. Na jaře v roce 1940 jich bylo ve Francii 28, většinu z nich jsem znal. Když jsme odcházeli na frontu, tak jich s dvěma pěšími pluky šlo s námi 10-12.\" Řeholníci Jaroslav Jelínek a Eduard Krejčí jako vojíni zdravotní služby.","filepath":"data","filename":"20_w.jpg","credits":"Národní archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"6","latitude":47.6974956,"longitude":2.6245978,"description":"V červnu 1940 se nedostatečně vyzbrojená čs. divize účastnila bojů při řekách Marně, Sieně a Loiře. Ve zmatku ustupující a demoralizované francouzské armády však neměla větší příležitost zasáhnout do bojů. Vaníček při ústupových bojích vypomáhal jako spojka nebo vedoucí autokolony. Po útěku plukovního lékaře převzal vedení ošetřovny a zajistil okračování její péče. Po celou dobu francouzského tažení povzbuzoval mužstvo v bojových sledech rot, ošetřoval raněné, choval se nebojácně a neohroženě. Ví se však zejména o jeho duchapřítomném a statečném chování při dopravní zácpě na mostě přes řeku Loiru u města Gien, kde při bombardování propukla v davové psychóze civilních uprchlíků a ustupujících vojáků panika a chaos. Vaníček se iniciativně chopil řízení přepravy přes most a svým klidem, rozvahou, znalostí jazyka a autoritou zajistil plynulý přechod střídavě vojska i civilního obyvatelstva. Za své statečné chování byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939.","filepath":"data","filename":"6a_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"7","latitude":43.4005067,"longitude":3.6731411,"description":"Po kapitulaci Francie se stalo zřejmým, že československé jednotky musí pryč, aby nepadly do rukou Němcům. S britskými úřady se podařilo vyjednat převoz z Francie do Velké Británie. Většina vojáků se evakuovala na nákladních lodích egyptských uhelných společností. To pro ně znamenalo především katastrofální sociální zázemí a nedostatek pitné vody. Odsun na Britské ostrovy je nutné chápat jako projev velké osobní statečnosti těch, kteří se o něj zasloužili. Jen díky neutuchajícímu úsilí československých vojenských i politických představitelů ve Francii i Velké Británii a odvaze kapitánů britských a egyptských lodí se podařilo více než 4300 vojákům pozemních jednotek a necelé tisícovce letců ve dnech 20.–27. června odplout na třinácti evakuačních plavidlech do Británie. Během červnového bojového nasazení divizní pěchoty padlo asi 100 příslušníků československých pozemních jednotek, zhruba 400 jich bylo raněno a asi 1200 zajato nebo zůstalo nezvěstných. Asi 6000 vojáků se z různých důvodů zůstalo zůstat ve Francii, nebo se během ústupu nestihli včas dostat do přístavů. Lodník upevňuje korky P. Františku Pouchlému OFMCap.","filepath":"data","filename":"07_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"8","latitude":46.5040156,"longitude":-4.9961017,"description":"V průběhu evakuace z Francie do Británie na lodi Mohamed Ali El-Kebir se Boček snažil udržet morálku vojáků a jejich víru ve vítězství pomocí přednášek.","filepath":"data","filename":"8a_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"9","latitude":53.0602894,"longitude":-2.6746633,"description":"Zbytky československých jednotek evakuovaných do Británie se od počátku července začaly shromažďovat v prozatímním stanovém táboře umístěném v zámeckém parku v Cholmondeley. Zde byl vojákům dopřán několikaměsíční oddych nutný k opětovnému načerpání sil a reorganizaci. Souběžně s příchodem vojáků došlo k mezinárodněprávnímu zakotvení československé zahraniční akce. Dne 21. července 1940 britská Churchillova vláda uznala prozatímní československou vládu v zahraničí. Edvard Beneš se stal exilovým prezidentem a jako pomocný parlamentní orgán zřídil Státní radu. Prořídlá divize byla reorganizována na 1. československou smíšenou brigádu. Období nucené nečinnosti v letech 1940–1944 vyplňoval náročný výcvik a propracovaný systém kurzů a školení. Brigáda se také poměrně často stěhovala. Mimo výcviku vojáci strážili anglické pobřeží a rovněž se podíleli na odklízení trosek po německých leteckých útocích. Hugo Vaníček slouží první msi sv. po příjezdu čs. armády do Velké Británie.","filepath":"data","filename":"9a_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":"tux.svg","hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"10","latitude":50.4961433,"longitude":-4.0942003,"description":"Narozdíl od pozemních jednotek se českoslovenští letci ihned po příjezdu zapojili do bojů o Británii v rámci RAF. Československé letectvo ve Velké Británii tvořily tři stíhací a jedna bobardovací peruť, další čechoslováci sloužili u perutí britských nebo polských. Jezuita Antonín Veselý slouží mši sv. pro čs. příslušníky RAF.","filepath":"data","filename":"10a_w.jpg;10b_w.jpg","credits":"Jaroslav Popelka - soukromá sbírka","avatar":"tux.jpg","hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"11","latitude":52.4780597,"longitude":-0.8199494,"description":"Během války přišlo o život 531 příslušníků čs. letectva. Duchovní 311. bombardovací perutě František Pouchlý pohřbívá velitele perutě št. kpt. let. Josefa Ocelku.","filepath":"data","filename":"11_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"12","latitude":52.1688814,"longitude":-1.5848186,"description":"V letech 1940-1944 vykonávali vojenští duchovní pastorační službu mezi čs. vojáky ve Velké Británii v běžném rozsahu. O nedělích a svátcích pravidelně sloužili mše sv. s promluvou, udělovali křty, vykonávali sňatky a pohřby. Navštěvovali nemocné a vězně, kterým rozdávali drobné dárky nebo vhodnou četbu. František Pouchlý celebruje mši sv. ve vojenské kapli u 2. pěšího praporu na zámku Walton Hall.","filepath":"data","filename":"12b_w.jpg;12a_w.jpg;12c_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"13","latitude":52.1902794,"longitude":-1.7098686,"description":"Z celkového počtu příslušníků brigády se ke katolickému vyznání hlásilo 29%. Hugo Vaníček pohřbívá 18. listopadu 1941 ve Stratford on Avon voj. Novosada z 2. pěšího praporu.","filepath":"data","filename":"13_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"14","latitude":52.2855328,"longitude":-1.5358944,"description":"Během čtyřletého pobytu na různých místech Velké Británie Hugo Vaníček iniciativně rozvinul svoji práci. Jeho činnost náboženská, osvětová, kulturní a propagační mezi čs. vojáky a britským obyvatelstvem neměla obdoby. Zahrnovala v široké škále všechny dostupné prostředky. Zajišťoval projekci filmů. Pravidelně vydával náboženské a propagační tiskoviny, informační letáky a brožury se zábavnou tématikou, služební vojenské tisky a příručky. Rozesílal je do všech čs. posádek ve Velké Británii. Zásilky směřovaly rovněž k čs. jednotkám na Blízkém východě a v SSSR. Znali je krajané na obou březích Atlantiku. Zahraniční odboj propagoval na mnoha přednáškových akcích pořádaných pro britské civilní obyvatelstvo, zejména školní mládež. Snažil se prosadit pravidelné duchovní promluvy do programu čs. rozhlasového vysílání BBC.\r\nIndividuálně se věnoval nemocným, raněným a vězňům. Vaníčkovo snažení bylo zaměřeno na\r\npovznesení morálky mezi vojáky v duchu osvědčených křesťanských zásad a na upevnění\r\nvlastenectví, přičemž jeho heslo znělo „Duch a síla“.","filepath":"data","filename":"14a_w.jpg;14b_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"15","latitude":31.8091647,"longitude":34.7770542,"description":"Jedna z cest do emigrace směřovala na Střední východ a do Egypta. Od září 1940 do května 1943 i zde probíhaly válečné akce, ve kterých se čs. vojáci aktivně podíleli v boji proti silám Osy (konání strážní služby, ochrana letišť, okupace Sýrie, protiletadlová obrana přístavu Tobruk). Československými vojenskými jednotkami na Středním východě prošlo přibližně dva a půl tisíce vojáků, z nich padlo nebo zemřelo celkem 41 mužů. Katolíků bylo 29%.","filepath":"data","filename":"15_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"16","latitude":32.0841967,"longitude":23.9563917,"description":"Duchovní službu u čs. vojenských jednotek na Středním východě zajišťoval kapucín František Petružela. Pravidelně konal bohoslužby, navštěvoval vojáky na stanovištích, dojížděl do vojenských nemocnic. Po dobu svého bojového nasazení si vedl pravidelně deník. Podmínky byly těžké a většina vojáků na tom byla psychicky špatně. Můžeme číst záznamy o sebevraždách, autonehodách, neštěstích způsobených neopatrnou manipulací s municí a dalších nehodách spojených se zraněními nebo úmrtími. František Petružela celebruje mši sv. v sídle velitelství 200. lehkého protiletadlového pluku v Az Zib u Nahariye severně od Haify, slavnost sv. Václava 28. září 1942.","filepath":"data","filename":"16_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"17","latitude":52.3633631,"longitude":-0.8861597,"description":"V srpnu 1943 byla československá vojenská jednotka ze severní Arfiky přepravena do Velké Británie, aby početně posílila československou samostatnou brigádu. V jejích řadách se nacházelo několik řeholních bratří, kteří ve třicátých letech vyučovali v Egyptě a v Palestině na církevních školách a po vypuknutí války se přihlásili do československé armády. Bývalý příslušník československé zahraniční armády na Západě Eduard Urbánek vzpomíná: \"Ze Středního východu jich přišlo 14, všichni sloužili u bojových složek. Generál Klapálek napsal ve svých pamětech: »Poslali mně 14 mnichů, raději bych viděl 14 vojáků.« Měl asi obavy, že tito nebudou dost platnými vojáky. Oni však u Dunkerque dokázali, že se mýlil. Viděl jsem je při útocích jako pěšáky s kulometem, zanechali tam své mladé životy a leží tam mezi dalšími dvěma stovkami našich chlapců na vojenských hřbitovech. Řeholníci a bohoslovci se vyznačovali při výkonu vojenské služby svědomitostí, klidem a rozvahou a všechny úspěchy a neúspěchy přijímali vždy s úsměvem. Tím ovlivňovali často své okolí a tak se hluboko zapsali do povědomí svých spolubojovníků.\" Skupina řeholníků (těšitelé, školští bratři) ze Středního východu po příjezdu do Británie.","filepath":"data","filename":"21_w.jpg","credits":"Národní archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"18","latitude":51.0295642,"longitude":2.3472192,"description":"Od října 1944 do května 1945 se brigáda podílela na obléhání německé posádky v severofrancouzském přístavu Dunkerque, kde se nacházelo zhruba 12 000 německých vojáků. Bojová činnost sestávala převážně z drobných pozičních bojů: střetů malých hlídek, násilných průzkumů a palebných přepadů nepřátelských postavení. Brigáda měla německou posádku držet v obklíčení, nedovolit jí ohrožovat týl spojeneckých vojsk a přinutit ji silnou průzkumnou činností a dělostřeleckou palbou ke kapitulaci. Duchovní druhého tankového praporu Hugo Vaníček slouží mši sv. v rozstříleném kostele v Mardyck.","filepath":"data","filename":"17b_w.jpg;17a_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"19","latitude":51.0752692,"longitude":2.6010078,"description":"Celkem během operačního nasazení od podzimu 1944 do května 1945 zahynulo 190 příslušníku brigády. František Petružela jako duchovní brigádní ambulance pohřbívá 28. října 1944 padlého příslušníka brigády.","filepath":"data","filename":"18_w.jpg","credits":"Vojenský historický archiv","avatar":null,"hidden":"0"},{"map_id":"0","order":"20","latitude":49.5291067,"longitude":15.2214303,"description":"Z celkového počtu 14 vojenských duchovních, kteří v letech 1939–1945 sloužili v západní zahraniční armádě, bylo sedm katolíků, čtyři evangelíci, dva Židé a jeden duchovní Církve československé. Přitom šest katolických kněží bylo členy různých řeholních společností a většinou z řádů odešli. Účast ve válce pro ně znamenala traumatizující zkušenost a obnažila skutečnosti, na které přes sebelepší řádovou formaci ani studium na zahraničních univerzitách nebyli připraveni. Když se po dlouhých šesti letech vrátili zpět do vlasti, cítili se ve svých řeholních komunitách nepřijati. Tři byli po roce 1949 vězněni. K trvalému životu za hranicemi se rozhodlo sedm z nich. Těm, kteří zůstali v Československu (na katolické i nekatolické straně), byly po roce 1948 odňaty důstojnické hodnosti, byli nuceni pracovat v dělnických profesích, rodiny protestantských duchovních byly perzekuovány.","filepath":"data","filename":"19_w.jpg","credits":"Archiv bezpečnostních složek","avatar":null,"hidden":"0"}],"params":{"poi_type":3,"show_desc":1,"show_points":1}}